Psal se rok 2004, když nás PhDr. Anna Šachrová vzala s celou 3.EZV do divadla. Nebylo to poprvé, Prodanou nevěstu, Maryšu, atd. už jsme absolvovali všichni. Ale až v tento moment jsem objevil divadlo a v jistém smyslu i zápal pro divadlo. Ano, byla to My Fair Lady ze Zelňáku. Hra výtečně napsaná, zrežírovaná i zahraná.
 |
| Betálný pugetárium |
Jitka Čvančarová byla prostě kouzelná. Vzpomínám, jak jsem se pokoušel vrýt si její jméno u tabule alternací do paměti, abych o ní věděl při dalším divadelním rozletu. Samozřejmě v té době jsem netušil, že se stane hvězdou, kterou nelze přehlédnout (jen za poslední týden jsem rozkliknul čtyři nové zprávy o ní na novinky.cz).
 |
| Mít piáno, podepřít nohy už je čím.... |
Kromě nebetyčně krásné a okouzlující Jitky jsem si však zapamatoval ještě další klíčové jméno, Martina Havelky, který si svého Jindřicha Hradského patřičně užil a postavu vyšperkoval památnými chvílemi. Jeho skok na židli jsem poté poctivě trénoval. K újmě školního, méně bytného sedacího zařízení. I na něj jsem si dával pozor a stal se pravidelným návštěvníkem divadelních slují.
 |
| Laurem čelo se skvící, řkaje, lidičky, já to vyhrál! |
Mám u něj prostě pocit, že ho divadlo skutečně baví, dává do svého výkonu srdce a potlesk je mu hlavní odměnou (v telenovele nebo v reklamě na kloubní výživu se s ním také nesetkáte). Ať už hraje divadelního kritika Mortimera v Jezinkách, bezinkách nebo Nešťastlivce v Lese, je to tam. To něco, co lze nazvat skvělým hereckým výkonem, pro který se aplauduje ve stoje.
 |
| Svět Thálie přeje tradiční korespondenci |
Když se mi tak shodou náhod dostal do rukou nominační list na Thálie, dlouho jsem nemusel přemýšlet. Jméno byla nejlepší hra, kterou jsem v minulé sezoně navštívil, tak co bych, u všech sakrů, nenominoval. A nominoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat