Družnost je nezbytnost, globalizace mor. Lidé obecně tíhnou ke sdružování větších skupin, které by pomohly lépe dosáhnout jejich zájmy. Jenže tato aktivita se pojí s nezbytným předpokladem dobrovolnosti. Účastník musí chtít a pokud chce, stává se dobrovolným členem určitého spolku. Spolupráce na bázi Evropy by tak stejně byla nevyhnutelná z vnitřních pohnutek samotných občanů. Oproti tomu globalizace, to je diktát, občanu vzdálený. Třebaže vyšel z dobrého úmyslu, jedná se o selhání na mnoha úrovních.
Evropská unie se pokouší sjednotit něco, co sjednotit nelze. Absentuje ona dobrovolnost jedince. Státy už nejsou svrchované na svém území, nesmyslné nařízení ovlivňují tuzemská hospodářství a země ztrácejí monetární politiku i část politiky fiskální. Výsledkem je bezmocný stát v podřízení stejně bezmocné unii, která směřuje od ničeho k ničemu. Miliardy putují na pochybné zahraniční aktivity, zatímco je český poctivý člověk odírán ve své snaze tu žít a pracovat. Když sumarizuji časté námitky (brblání) mých známých:
- Podpora rodin s dětmi je mizivá.
- Péče o důchodce ve stáří směšná vzhledem k částkám, které během své předchozí pracovní aktivity odvedli do státního rozpočtu.
- Podpora studentů neadekvátní životním potřebám.
- Motivace pro zapojení se do pracovního života pro mnohé nedostatečná.
- Sociální zabezpečení nespravedlivé v komparaci vstupů (plateb státu) a výstupů (plateb od státu)
- Zdravotní péče s dvojím zpoplatněním účastníka a omezenou dostupností moderních léčebných metod dle čistě ekonomického kritéria.
- Motivace pro tvorbu pracovních míst kontraproduktivní (sociální, zdravotní a daňové odvody přející rozvoji schwarz systému).
Český stát bere hodně a dává málo. Dokud nemá dostatečně zameteno před vlastním prahem, nemá smysl, aby se účastnil projektů, které mu seberou smeták i lopatku. Václav Klaus svého času nabídnul své zkušenosti s dekompozicí předešlého systému centrálně řízené ekonomiky při demontáži Evropské unie. Všem by bylo lépe, pokud by byla jeho nabídka vyslyšena v čas.
A jak si po revoluci polepšili studenti? Jaká je jejich pozice v současnosti? Cílem studia už dávno není vědět. Jedná se o volbu dvou přínosů - navýšení hodnoty na trhu práce nebo pohlazení svého ega. Navýšení hodnoty na trhu práce je velmi polemické. Praxe je hodnocena nad studiem a na školu se při posuzování uchazečů o práci bere stále nižší ohled.
Titul sám o sobě, bez ohledu na kvalitu vzdělávací instituce a přínos oboru tak má dnes hodnotu leda někde na vesnicích, kde panuje předpoklad dob dávno minulých, že nositel jakéhokoliv titulu z jakékoliv školy je chytrý a nese jakýsi potenciál k úspěchu. Pak snaha směřuje k tomu, získat jakýkoliv titul a trh práce se plní absolventy neperspektivních (ale přitom snadných) studií, kteří pak získají post leda stavěný pro středoškoláky, čímž vytlačí z trhu práce středoškoláky, pro něž jsou tyto pozice profilované a cyklus inflace vzdělání se opakuje.
"Pokud si myslíte, že stát nemůže navždycky živit armády darmošlapů, pak bych doporučil „trojkombinaci“ – psychologii nebo sociologii, management a řemeslo. Tragédií téhle země je, že neexistuje kvalitní vzdělání pro toho, kdo se chce zabývat řemeslem. Mladý člověk jde v patnácti letech buď na zcela teoretickou školu, která ho připraví spíš na dráhu profesionálního intelektuála, nebo na „učňák“, kde se mu dostává děsivě podřadného vzdělání a pobytu v prostředí, které je demotivující a často i poškozuje osobnost. Škola, kde by mladého člověka naučili řemeslu, ale vedle toho také myšlení, plánování, vztahy se zákazníky a tak dále a která by dokázala přitáhnout inteligentní studenty – taková škola prostě není. Bez ohledu na to, jak velké školné jste ochotni zaplatit. Nejlepší doporučení je tedy dohnat to nějakou kombinací více škol." - Petr Hampl
Vzdělání tak člověka příliš neposune, dokud bude v centru zájmu ego, povrchnost a poroste nabídka neperspektivních oborů od určitých škol. Nezbývá, než být vysoce proaktivní a navyšovat své schopnosti, jak se dá, praxí a kombinacemi škol i oborů. Titul sám schopného člověka nedělá a znám spoustu nositelů výučních listů, kteří toho mají "v kebuli" víc než kdejaký ing., mgr., a spol. Moderní student musí být stratég. Slovy doc. Františka Bartese:
Každý člověk v míře svého pochopení pracuje pro sebe a své zájmy.
Každý člověk v míře svého nepochopení pracuje pro toho, kdo ví a chápe víc než on.
A jak si po revoluci polepšili studenti? Jaká je jejich pozice v současnosti? Cílem studia už dávno není vědět. Jedná se o volbu dvou přínosů - navýšení hodnoty na trhu práce nebo pohlazení svého ega. Navýšení hodnoty na trhu práce je velmi polemické. Praxe je hodnocena nad studiem a na školu se při posuzování uchazečů o práci bere stále nižší ohled.
Titul sám o sobě, bez ohledu na kvalitu vzdělávací instituce a přínos oboru tak má dnes hodnotu leda někde na vesnicích, kde panuje předpoklad dob dávno minulých, že nositel jakéhokoliv titulu z jakékoliv školy je chytrý a nese jakýsi potenciál k úspěchu. Pak snaha směřuje k tomu, získat jakýkoliv titul a trh práce se plní absolventy neperspektivních (ale přitom snadných) studií, kteří pak získají post leda stavěný pro středoškoláky, čímž vytlačí z trhu práce středoškoláky, pro něž jsou tyto pozice profilované a cyklus inflace vzdělání se opakuje.
"Pokud si myslíte, že stát nemůže navždycky živit armády darmošlapů, pak bych doporučil „trojkombinaci“ – psychologii nebo sociologii, management a řemeslo. Tragédií téhle země je, že neexistuje kvalitní vzdělání pro toho, kdo se chce zabývat řemeslem. Mladý člověk jde v patnácti letech buď na zcela teoretickou školu, která ho připraví spíš na dráhu profesionálního intelektuála, nebo na „učňák“, kde se mu dostává děsivě podřadného vzdělání a pobytu v prostředí, které je demotivující a často i poškozuje osobnost. Škola, kde by mladého člověka naučili řemeslu, ale vedle toho také myšlení, plánování, vztahy se zákazníky a tak dále a která by dokázala přitáhnout inteligentní studenty – taková škola prostě není. Bez ohledu na to, jak velké školné jste ochotni zaplatit. Nejlepší doporučení je tedy dohnat to nějakou kombinací více škol." - Petr Hampl
Vzdělání tak člověka příliš neposune, dokud bude v centru zájmu ego, povrchnost a poroste nabídka neperspektivních oborů od určitých škol. Nezbývá, než být vysoce proaktivní a navyšovat své schopnosti, jak se dá, praxí a kombinacemi škol i oborů. Titul sám schopného člověka nedělá a znám spoustu nositelů výučních listů, kteří toho mají "v kebuli" víc než kdejaký ing., mgr., a spol. Moderní student musí být stratég. Slovy doc. Františka Bartese:
Každý člověk v míře svého pochopení pracuje pro sebe a své zájmy.
Každý člověk v míře svého nepochopení pracuje pro toho, kdo ví a chápe víc než on.
Žádné komentáře:
Okomentovat