Sugar (Někdo to rád horké)

Ukulelem se neohání pouze Iva Pazderková, ale tento nástroj se stal signifikantním už v roce 1959, kdy s ním stanula na stříbrném plátně sama Marilyn Monroe. Příběh sám se od té doby stal notoricky známým a je hezké, jak se daří stále udržovat jeho aktuálnost. Joe s Jerrym si tak můžou zaglosovat o schopnosti úřadu práce někomu zprostředkovat zaměstnání nebo o... ale nebudu vyzrazovat drobné nuance, kterými byl vyšperkován původní text.

  

Bylo by nošením dříví do lesa, kdybych chválil osvědčené tváře (Štěpán, Jurásek, Bureš, Janíková, Mazák), v Sugar se jedná o výhru Ivany Odehnalové, která zdatně obsáhla ikonickou postavu, nezbytně spojenou s MM. Je správně naivní a bezelstná ve svém romantickém očekávání toho pravého prince na koni milionáře s jachtou, který by ji odvezl pryč z bídy showbusinessu. Než se uzoufá a uchlastá, protože jí to spadne vždycky tím namazaným dolů. Inu, kdo by se takovou blondýnu v nesnázích v jejím podání nevydal zachraňovat...

 

 

Největší odezvu večera si získal jednoznačně Milan Němec jako Dafné, kterého je na jevišti všude plno a dává do role opravdu osobitý rozměr. Tahle postava ho prostě musí bavit a je to poznat. Čistě komediálně se profiluje Michal Isteník, který by se jako dnes málokdo hodil do grotesky (za všechno scéna s růží), kdyby se ještě natáčely.

 

 

Na alternace jsem měl štěstí a nikoho z ansámblu bych neměnil. Za zmínku stojí i výprava, comicsově stylizovaná a úderná ve své jednoduchosti (i kartonoví gangsteři mohou krvácet). Vše je zároveň přirozeně skloubené v koherenci nezbytných muzikálových disciplín, které jsou obohaceny o step jako výrazový prostředek "Přátel italské opery".

 

 

Ovace byly ve stoje a jedna divačka si v záchvatu smíchu roztrhla korále, které se kutálely až k nám do čtvrté řady, což vypovídá samo o sobě (a vydá za pět recenzí). V nezbytném srovnání s originálem se jedná o humornější a stylizovanější variantu, která se na prknech, co znamenají svět, neztratí.