Charleyova teta

Brandon Thomas jednou prohlásil: "Lidé si mě budou pamatovat pouze jako autora Charleyovy tety." Jak taky jinak, když je to hra tak výborně napsaná. Co by se mohlo zprvu zdát typickou divadelní taškařicí s převleky se vyvrbí v komplexnější příběh. Vše souvisí se vším a zpočátku bezvýchodná situace se stává nakonec výhrou pro téměř všechny zúčastněné. A že jich je skutečně hodně.

Úvod nabývá téměř intimního rázu. Jeden studentský pokoj a v něm Jack Chesney (Petr Štěpán), který není s to napsat dopis pro svou vyvolenou. Na povrch machr, ale v jádru nezkušený student, který při kontaktu s ženou tuhne (celý). Zároveň má tak hluboko do kapsy, že mu na oběd půjčuje přehlížený sluha Brasset (Jan Mazák). A zrovna v tu stejnou chvíli řeší stejný problém napsání milostného dopisu i kolega student (stejně tuhý a nemajetný). Jenže jsme ve Viktoriánské Anglii, takže je nemístné pozvat dámy k sobě domů a trávit tam čas v poměru 1:1, 1:1. Musí u toho být někdo důvěryhodný, aby nevznikl skandál. Jak se všem hodí ohlášení příjezdu slovutně bohaté Charleyovy tety, která se chce osobně seznámit se svým budoucím dědicem.

Jenže to by bylo moc jednoduché. Teta samozřejmě nedorazí a setkání s dívkami je ohroženo. Ale jako na potvoru, tu si náhodou přišel věčný student Babberly (Igor Ondříček) zapůjčit pár lahví alkoholu a disponuje převlekem na své divadelní představení, kde hraje - ženu. Záskok (zprvu velmi neochotný) je na světě!

Každá vedlejší postava má nějaký svůj příběh, který se postupně rozvíjí. Nejlepší ukázkou je Jackův otec (Josef Jurásek). Vstoupí do hry a zkušený návštěvník divadla má dojem, že po oznámení zásadní události svému synovi o ukončení finanční podpory jeho role končí. Jenže posléze se na scénu vrátí zas, a to s rolí důležitější - dělat garde samotné Charleyově tetě, o kterou se dokonce uchází, nevěda, o koho se ve skutečnosti jedná. Ale to není vše, když se rozkryje rodinná historie a Chesney se setká s pravou Charleyovou tetou (která vystupuje inkognito, jedna teta už tu přece je), s níž měl před lety válkou nešťastně ukončený vztah, jenž se teď může konečně po letech naplnit.

Vše je propletené a žádná postava tak vlastně není hlavní. Vstupní zaměření zejména na Chesneyho jako středobod vyprávění se posléze rozšíří někdy i nečekanými směry. Každý získá svůj prostor, i když samozřejmě nejvíce pozornosti strhává Igor Ondříček, který se ve své roli patřičně vyřádil a byl náležitě oceněn nejbujarejším potleskem.  A s gustem se vypořádal i s "těžkou" chvilkou, kdy se mu na jevišti rozpadl kostým (knoflík je jen knoflík a 139 repríz určitě dalo nitím náležitě zabrat).

Ve chválení bych šlápnul na brzdu jen v případě Pavly Vitázkové a Radky Coufalové, které nedodaly svým postavám onu barvitost a oproti ostatním působily spíše jako do počtu. To Lenka Janíková dokázala zanechat na srovnatelném prostoru podstatně lepší dojem živoucí a šťavnaté postavy.

Pokud se Vám zdá introdukce do příběhu triviální až vyčpělá, pak se není čemu divit. Charleyova teta je oním praotcem převlekových komedií, ze které si už přes sto let vypůjčují další autoři. Ale originál je pouze jeden a je to znát.