Vidocq

Eugene Francois Vidocq (1775 - 1857) byl provozovatelem první soukromé detektivní kanceláře v Evropě a dopad jeho osobnosti je dalekosáhlý. Paradoxně však zůstává poněkud zapomenut a ve stínu svých slavnějších, literárních kolegů Dupina a Holmese.

 

Svými současníky byl Vidocq popisován jako nesmírně talentovaný, ale také nesmírně líný. Tato kombinace nezajišťovala hojný příjem, kterého bylo potřeba vzhledem k finančně náročnému koníčku - ženám. Svět zločinu tak byl lákavý rychlým zbohatnutím. Brzké vězení jako neodvratný důsledek poskytnulo cenné vzdělání. Spoluvězeň jej naučil bojové umění Savate a při útěcích se Vidocq naučil užívat převleky. Časté střídání svobodného života a vězení však omrzelo a Vidocq se rozhodnul nabídnou své služby podložené zkušenostmi s podsvětím policii.

 

 

"Věřím, že se mohu stát cenným spojencem vykonavatelů veřejné moci. Jsem zbožňován zloději a chovají mne v úctě i ti nejodhodlanější banditi, na jejichž oddanost se mohu spolehnout. Nikdo nemůže vykonávat poslání kriminalisty lépe než já. Veřejné autority si nikdy nepošpinili ruce jako já a neměly kontakt s pravým podsvětvím zločinu."

 

Vidocq se tajně stal agentem Pařížské policie. Aby nevzbudil podezření kriminálního světa, dostal se na svobodu při fingovaném útěku. Pokud jej některý kriminálník začal podezřívat, byl odstraněn z cesty. Rostoucí úspěchy na poli potírání zločinu a těch nejhorších kriminálníků, na které byla policie krátká, daly za vznik Brigádě ze Sureté, speciálního Vidocqova policejního oddělení.

 

Každého člena si Vidocq osobně vycvičil a povětšinou se jednalo rovněž o bývalé kriminálníky. Sám se také vydával na lov zločinců se stále se rozrůstajícím užíváním převleků, pomocí kterých testoval i své vlastní agenty. Námořník, žebrák, svůdce, mrtvola, tím vším se Vidocq rychle stával, aby zakryl svou pravou identitu, která mu byla s rostoucí slávou na obtíž.

 

Vše změnila až Francouzská revoluce. Vidocqův přímý nadřízený a ochránce Henry byl nahrazen velmi formálním Marcem Duplessis, se kterým si Vidocq prostě nesedl. Duplessis si dal za cíl zlikvidovat Brigádu ze Sureté a hromadil mnohdy triviální stížnosti (Vidocq a jeho agenti tráví příliš času v nevěstincích a barech pochybné pověsti,...).

 

Vidocq nebyl zrovna nekonfliktní člověk a odchod od policie tak byl nevyhnutelný. Roku 1833 založil první detektivní agenturu svého druhu "Úřad pro informace". Zároveň se stal předmětem literatury a bouřlivých veřejných diskuzí. Honoré de Balzac mu věnoval několik románů a divadelních her.

 

Vidocqův přínos pro policii byl značný. Sám si založil ve své kanceláři malou laboratoř a ve svých případech poprvé využil mnohé dnes běžné kriminalistické metody desítky let předtím než byly uznány jako takové. Proto je považován za "otce" moderní kriminalistiky. Dal za vznik nesmazatelnému inkoustu a proti padělání chemicky modifikovanému papíru, z průzkumu pantů vykopnutých dveří dokázal určit fyziognomii pachatele, po rozhovoru s podezřelými a svědky byl schopen určit osobnost vraha, položil základy balistiky, forenzních věd, snímání stop z místa činu a antropometriky.

 

 

Když pak Edgar Alan Poe vytvořil svou nesmrtelnou postavu Auguste Dupina, předobraz byl jasný. Vraždy v ulici Morgue, Záhada Marie Rogetové a Odcizený dopis se staly jako trilogie stavebním kamenem detektivního žánru, který později Arthur Conan Doyle dovedl k dokonalosti. Ostatně ve Studii v Šarlatové nebo v Lepenkové krabici je na zdroj inspirace výslovně odkázáno.

 

Samotné uchopení Vidocqa v kultuře však není široké. Lze sáhnout zejména po dvou zdrojích. Vidocqových vlastních memoárech "Memoirs of Vidocq: Principal Agent of the French Police" a francouzského velko-rozpočtového filmu "Vidocq", který je vydařený a vskutku osobitý.