197 km/h volným pádem

Mám rád výšky. Lákají ke skoku takovým osvobozujícím způsobem.  Před pár měsíci jsem se zmínil, že bych si rád skočil padákem. A ve slovutný den 20. srpna mi manželka ráno oznámila, že si půjdu opravdu skočit, protože mi úspěšně dva měsíce tutlala objednaný seskok. Těšil jsem se jak malej kluk, do kýženého okamžiku se doba vlekla a já si už představoval, jak se vrhnu vstříc vzdušným dálavám.

 

 

Odpoledne konečně vyrážíme směrem na pole k letišti. Během procházky kolem nás létají letadla a pár větroňů. V dáli už se rýsuje vzdušný rukáv a poprvé obhlížím X na zemi, které značí cílovou destinaci v případě úspěchu. Vítá nás Zdeněk, sympaťák každým coulem, co opravdu působí, že má svoje povolání / hobby pevně v ruce. Podepisuji prohlášení (jdu do toho dobrovolně, srdce mi funguje jak má a nejsem pod vlivem alkoholu nebo drog) a dostávám kombinézu s instruktáží, co, kdy a jak.

 

Po úspěšné instruktáži se se mnou loučí manželka a začíná senzační první fáze v půl hodinovém přeletávání nad Brnem k dosažení potřebné výšky. Bez dveří, volným prostorem pod sebou mám všechno důvěrně známé, ale teď jiné. Brněnská přehrada, Výstaviště, Lužánecký stadion a ostatní dominanty jsou jednom vzdálené body, najednou blízko sebe. Země dostává novou perspektivu. Najednou to není to přízemní okolí, ale prostě planeta, kde je člověk prckem. Nadhled je ten správný výraz. Kolem si plují mraky a dozvídám se, co je nad nimi - kus prázdného prostoru a pak další mraky. Volnost je všude a nejradši bych se takhle prolítával denně.

 

I když je srpen, pořád víc přituhuje, až bych se nestyděl za čepici a rukavice. Letiště, odkud jsme vystartovali je teď už jenom vzdáleným bodem. Hloubka k zemi působí neskutečně. A v tom přichází ta chvíle, kdy mi dává instruktor signál, že je ta správná chvíle. Visím z letadla a všechno je pode mnou. Užívám si ten moment a pak se vrhám do prostoru. Salta a volný pád. Nikde není nahoře a nikde není dole. Z pohledu v rychlém sledu - letadlo - nebe - zem - nebe - letadlo a dokola. Všude je tolik vzduchu a nikde pevný bod. Super pocit. Následuje padák a stabilizace. Když zatáhnu za levý popruh, padák se opravdu stočí vlevo. Je to opravdu zážitek.

 

Kontakt se zemí nastává asi po pěti minutách. Vstávám a mám pocit, že jsem se vrátil z jiné sféry, kde platí odlišná fyzika. Instruktor mi podává ruku a s úsměvem na tváři gratuluje. Lítání je super, seskoky jsou super. A už při cestě domů přemýšlím, co zkusím ze stejného ranku příště....

A přece se točí!

Země není placka a hýbe se! V Kroměříží o tom dokonce mají důkaz. Mimo jiné. Květná zahrada - Zámek - Podzámecká zahrada. Je tam co procházet. A k tomu si můžete dát stylově nehanáckou pizzu v Hanáckém šenku a zapít čepovanou Hanáckou Kyselkou.

 

 

Doktorand vs Sociální pojištění

Sociální pojištění je břímě. Oficiálně jedno z mnoha daňových břemen, které uvaluje stát jako sankci za příjem. Přijímám tento pohled, protože solidarita je pouze malá část těchto prostředků a hlavní problém se nachází v tom, jak nezodpovědně stát s těmito prostředky "hospodaří". Přitom úroveň celkového zdanění v ČR přesahuje 50 % příjmů. Dříve vedli lidé války kvůli platbám desátku, dnes by se zhrozili, když (a to vynechám majetkové daně):

• Sociální pojištění
• Zdravotní pojištění
• Daň z příjmu
• Daň z přidané hodnoty
• Spotřební daně

Přitom zdravotní pojištění beru jako jediné oprávněné v dané výši, kdy se pojí s určitým účelem pro poplatníka. OSVČ si každý měsíc platí sociální pojištění minimálně 1.943 Kč, ročně ještě zaplatí daň z příjmu. A jakoby to nestačilo, stát ještě inkasuje DPH a spotřební daně z produktů a služeb. Řekněme čtvero zdanění, které odpovídá zhruba 51 % celkového příjmu.

Pokud přijmete bohulibý záměr dále se vzdělávat a rozšiřovat vědění, pak samozřejmě musíte myslet i ekonomicky, protože čas je nejdražší veličina. Stipendium samo o sobě Vás neuživí, takže je potřeba něco přivydělat, jenže ejhle, pokud je Vám více než 26 let, pak se břemene sociálního pojištění opravdu jen velice těžko zbavuje. Prakticky máte pouze tři možnosti:

• Nechat se zaměstnat (pojistné platíte částečně, zaměstnavatel se podílí)
• Pracovat na dohody o provedení práce do určité výše (platí za Vás druhá strana dohody srážkou z celkové odměny)
• Přestat vydělávat a nahlásit se na úřadu práce (platí za Vás úřad práce)

Tudíž jste ve stavu, kdy musíte sociální pojištění platit za jakékoliv okolnosti nebo toto břímě přehodit na někoho jiného. Sociálního na sociální pojištění přitom není nic. Za relativně velkou současnou finanční oběť zajistíte pouze minimální potenciálně budoucí příjem v důchodu, kdy většinu částky spolkne věčně hladový chřtán státní správy, který tak brzdí ekonomiku seč může.

 

Proč je malá ochota pracovat?

Vysoké zdanění příjmů!

Proč je nízká poptávka nestimulující růst HDP?

Vysoké zdanění spotřeby!

 

Z hlediska ekonomie je to samozřejmě problém daleko širší, avšak prvotní motivace k jednání či nejednání začíná vždy u člověka jako výrobní faktory nabízejícího a statky spotřebovávajícího subjektu, který bude tím více pracovat (produkovat), čím větší mu činnost zajistí příjem a tím více nakupovat (stimulovat poptávku), čím větší koupěschopnost mu stát dovolí.

Letní toulky přírodou mezi městem a venkovem

Prof. Šmajs a mnoho dalších tvrdí, že lidé jsou přizpůsobení pro život v přírodě a dnešní konstrukty měst i životního stylu jsou de facto násilnou formou narušení původní podstaty. Moderní pracoviště tak nabízejí relaxační kouty se zelení, zpěvy ptáku, šumění moře nebo kurzy nordic walking, spinningu a dalších, které mají nahradit kontakt z přírodou i pohyb samotný. Proč však náhražky?

 

Okraje velkoměst beru jako ideální místo k bydlení. Je to blízko do centra a zároveň v dosahu přírody. Když se mi nechce přemýšlet a potřebuju oddych, stačí vyběhnout ven, překonat pár minut betonového chodníku a najednou začíná - volný prostor. Tráva, stromy, čerstvý vzduch, pole i hvozdy, lesy i říčky. Jako mezi dvěma světy - ruch města a klid venkova.

Kukuřice šustí, sláma voní a po obloze si pomalu proudí mraky. Je to zdarma a přitom k nezaplacení. Právě tady se dobře připomíná, že čas je ten nejvíc luxusní statek. Jen ho trávit smysluplně.

Co je hlavní hodnotou podnikání?

Podnik má problém, co teď? Povoláme nějakého toho marketéra, aby nám nahnal zákazníky a my si mohli pohodlně frčet dál, jak jsme zvyklí. Bláhové, asi stejně jako odmítat operaci, protože přece Ježíš je všemocný, stejně jako marketing. Jenže vnímat marketing jako izolovanou veličinu je chybou. Sám o sobě vlastně neexistuje (ač se o tom některé nevalné publikace snaží přesvědčit, stejně jako některé stejně nevalné marketingové agentury) a je vždy neoddělitelně propojen s podnikem samotným, kde je všude a zároveň nikde.

 

Je podnik hlavní hodnotou podnikání a proto musí být zachován za každou cenu?

 

Problém se skrývá už v samotném chápání podnikání / podnik. Existující podnik nepředstavuje fixní entitu, to snad pouze z pohledu realizátorů (když už jednou funguje a vložili jsme do toho tolik úsilí, tak musíme fungovat dál, i když do té naší restaurace už nechodí lidi, protože vlastně neumíme vařit). Jenže to je ten výchozí omyl. Podnikání je nadřazeno podniku. Absolutně.

 

Každá kniha o ekonomii nezbytně začíná odstavci o omezenosti zdrojů. Práce, půda, kapitál. Vše je dostupné pouze v omezeném množství (nejmarkantněji u půdy, polemicky u kapitálu). Proto tyto prostředky musejí být svěřeny těm subjektům, které nesou největší potenciál k jejich zhodnocení. Podnikání přece je realizace podnikání za účelem maximalizace zisku. Ale obecné definice by měly pro lepší vyznění přidat formulku ... a za účelem nejlepšího zhodnocení výrobních faktorů.

 

Podnik v tomto pohledu znamená pouze jednu z mnoha alternativ, jak využívat dostupné zdroje. Pokud se dostává současná firma do potíží, měly by být položeny v ideálním případě vzájemně provázané otázky:

 

• Je možné vykonat nápravná opatření, která by směřovala k navýšen potenciálu pro (opětovnou) maximalizaci zisku?
• Nebylo by výhodnější transformovat celý podnikatelský záměr a využít disponibilní výrobní faktory efektivněji?

Většina podniků se soustřeďuje na první otázku a druhá jako by nebyla, protože představuje v jistém smyslu konec, sice ozdravný, ale konec. Výrobní faktory zůstanou, změní se, ale podnik bude jiný. Právě v tomto bodu by měly jít emoce stranou a opuštěn klasický systém vnímání podniku s nahrazením konceptem budoucnosti - stakeholders.

 

Hlavní hodnotou podnikání jsou vztahy!

 

Stakeholders jsou zainteresované skupiny, které vykazují vůči podniku určitý zájem, který je vyjádřen jako vzájemná směna hodnot na bázi vkladu a přínosu. V tomto pojetí podnik jako takový (statický) prakticky neexistuje a je nahrazen součtem hodnot pro jednotlivé skupiny, jejichž synergií vzniká něco víc - podnik (dynamický), který musí neustále optimalizovat vztahy, aby založil potenciál dlouhodobé konkurenceschopnosti (každému nabízel víc, než do podniku vložil). Marketing může stále pomoci, ale navíc se rozšiřuje myšlení za hranici dosavadního podnikání:

 

• Jsem zedník - stavím zdi. Klesá po mně poptávka, zkusím nějaký marketingový trik, třeba to pomůže (dám billboard, slevy, reklamu v tisku,....) - pomůžu si marketingem.
• Jsem zedník - stavím zdi. Klesá po mně poptávka, ale zedničit umím jako nic jiného. Teď je zájem o sanace a inteligentní stavby. Naučím se to a využiju to, co umím na základě toho, co trh chce víc - pomůžu si změnou podnikatelského záměru.

 

Trvalou hodnotou není podnik, ale to co umím. Podnik pouze znamená, jak to momentálně uplatním. Najednou vyvstává na důležitosti každý jedinec. Majitel v tomto smyslu nemá firmu jako takovou, ale zdroje, které získává od ostatních stakeholders. Přitom neusiluje primárně o zachování podniku (které nemůže být z principu spojen s automatickým nárokem na generování zisku, dobrý um může být využit špatně neadekvátním podnikem), ale o generování co největší hodnoty ze zdrojů. A ta může být spojena s různými variantami využívání výrobních faktorů.

 

Současné hospodářské podmínky jsou turbulentní. Prostý fakt. V důsledku této turbulentnosti dochází k rozvolňování vztahů (zaměstnanec už nesleduje primární cíl udržet celoživotně jeden vztah u jedné společnosti, ale usiluje o kontinuální navyšování vlastní hodnoty na trhu práce, protože si je vědom, že vztahů bude muset opakovaně navázat několik). Kdo bude nabízet lepší využití zdrojů a tím vyšší přínos, ten zvítězí. Logické, efektivní a nevyhnutelné.

Gordický ISIC při nekontinuálním studiu

ISIC prostě potřebujete, pokud jste student. V rámci fakulty Vám otevírá dveře (doslova, ne alegoricky) a umožňuje používat lokální vybavení. Vně fakulty Vám poskytuje velké množství slev, z nichž některé opravdu stojí za opětovné pořizování revalidační přelepky (v případě, kdy už Vám byl ISIC vydán před nějakou dobou). Obecně mohou nastat dvě situace:

 

• Máte ISIC s revalidační přelepkou - karta platí v rámci fakulty i vně fakulty.
• Máte ISIC bez revalidační přelepky - karta platí v rámci fakulty, ale nikoliv vně fakulty.

 

Revalidační přelepka se vydává vždy do konce roku (aktuálně 12/2015). A teď si představte situaci, kdy jste přijati ke studiu k červenci 2015 a fakulta už má stažené přelepky do 12/2015, protože se automaticky počítá, že doktorští studenti plynule navazují ve studiu (tudíž neproložili jako já jednotlivá studia praxí). Mám tedy v rámci fakulty platný ISIC, ale vně neplatný, což řeší přelepka, která však už není k dispozici (a bude až pro následné období). Co mi zbývá? Objednat novou kartu, ale:

 

"Balení objednat nelze, jste držitelem aktivní karty. V tomto případě kontaktujte své studijní oddělení."

Podle http://www.isic.cz/ kartu aktivní pochopitelně nemám (takže nikde nemůžu čerpat slevy) a když jsem jim volal, tak mě opětovně odkázali na fakultu, která mi dle nich může jediná vydat:

a) přelepku
b) novou kartu

protože je od nich oprávněný licencovaný ústav. Jak řešit? Aktuálně zkoumám možnost deaktivace mojí současné karty ze strany fakulty, abych si mohl nechat vydat novou s platností i pro zbytek roku. Někdo by řekl, že po tolika letech existence by měl mít ISIC vychytané všechny základní situace, které mohou ve studiu nastat a nemyslím, že jsem jediný, kdo si během studia odskočil k práci.

Aktualizováno - naštěstí máme na studijním oddělení skvělou Jarmilku, která mi původní ISIC deaktivovala a problém je vyřešen :-)
 

Heršvec, co vůbec dělá marketing manager?

Zedník to má snadné. Řekne, že je zedník a každý ví, co dělá. Staví domy. V 80 % případů, když řeknu, že dělám marketing, začne mě dotyčný adresát podezírat, že po domech nabízím odběr elektřiny nebo buduji multi-levelové pyramidy. Kde je zakopaný pes? V tom, jak je dnes negativně vnímán marketing.

 

Největší škodu napáchaly na tomto oboru zejména mnohé energetické společnosti, které po otevření tuzemského trhu začaly využívat jako hlavní prostředek odbytu osobní prodej. Od té doby jakoby každá druhá inzerovaná pozice v marketingu byla pouze zástěrkou pro zaslání člověka s kravatou do příbytků nic netušících obětí.

 

S takovými lidmi jsem se setkal zatím dvakrát a schválně je potrápil s postupným bořením jejich argumentace zlevňování elektřiny / plynu / vody / větru od současného dodavatele. Pokud pracuji pro hyeny, sám se stávám hyenou a špatné jméno marketingu je na světě.

 

Jenže v českých podmínkách je odbyt nejčastějším úzkým místem jako všude jinde. A ejhle, české firmy většinou nejenže neřeší marketing - neboli jak zajistit oslovení zákazníků a oboustrannou komunikaci - ale často neřeší ani samotnou podnikovou strategii. Hovořím pak zejména o podnicích malého až středního rozsahu, které však přitom tvoří dominantní podíl na výkonnosti hospodářství. Přitom jsem si zvykl členit své zákazníky do tří segmentů:

 

• Ti, co vědí, že marketing = produkt, cena, distribuce, propagace.
• Ti, co slučují pojmy marketing a propagační aktivity.
• Ti, co slučují pojmy marketing a reklama.

 

Třetí skupina je jednoznačně nejnáročnější, kdy je třeba nejprve přesvědčit, že se mávnutím kouzelného proutku nestane zázrak a z jejich chátrajícího podnikání se během noci prostřednictvím inzerce nestane druhý wal-mart. Takových zákazníků je většina a je třeba je edukovat o rozsahu potenciálních změn, což je fuška navíc.

 

Byl jsem osloven jedním kadeřnictvím o rozsahu 8 zaměstnanců, že jim upadá klientela a něco by to chtělo. Když jsem přišel zkoumat terén, zjistil jsem, že provozovna je malá, temná a první věc na co člověk narazí je pračka a kuchyňský kout - co to k sakru má co dělat v kadeřnictví? "No, co, já sem chodím prát a sem tam vařit, a při práci bez kafe nevydržim ani chvilku" Zdůvodnila ihned majitelka přítomnost této netypické výbavy svou ryze osobní potřebou. Současné internetové stránky měly poslední aktualizaci z doby, kdy měla majitelka ještě svoje obočí a reference na hodnotících portálech typu "kdo me striha" byly katastrofické se 100 % negativním obsahem od "nemá naprosto cit v rukou!" po "musela jsem si tu hrůzu od ní spravit sama doma!" Jediné možné řešení - kompletní rebranding, odstavení majitelky od práce a najmutí odpovídajícího personálu s rekonstrukcí provozovny. Jenže "tady se měnit nic nebude, stačí nám někde plakát, web nebo něco"! S čistým svědomím jsem odmítnul a tento podnik už dnes existuje pouze jako tento odstrašující případ přístupu k podnikání.

 

Ergo - jsem marketing manager na volné noze - přijdu do podniku, zjistím, co všechno je špatně - kdekoliv v relevantní oblasti a navrhnu změny. Výchozí premisy:

 

• Všichni lžou a chtějí si svou práci usnadnit.
• Kdyby to sami uměli, tak mě nepotřebují.
• Každé podnikání jde zachránit / vylepšit.

 

Na jednu stranu je tak potřeba mít znalosti a na straně druhé hrát v jistém smyslu divadlo, kdy do podniku přijde někdo, kdo je nad věcí a působí, že všemu rozumí (kdo šel někdy k lékaři, který nejistě hledal diagnózu v lexikonu a pak se mu třepala injekce v ruce, ví, co myslím). Takže v mém pojetí:

• drzý (abych se dostal k faktům a příčinám neúspěchu),
• cynický (abych zpochybnil současné přístupy a dal prostor ke kreativitě),
• mírně arogantní (aby zástupci podniku získali důvěru a zastali se své věci),
• uvolněný a zlehčující (chce to nadhled, když nejde o život, jde o .....).

Inu, do všeho se šťourám, leckoho urazím, ale mám výsledky. A o ty jde podnikům primárně.

Kdo a kam?

Comparative statics for Hicksian demand! Krásné téma pro nedělní odpoledne. Když jsem přebíral bakalářský diplom z managementu, říkal jsem si, chtělo by to ještě ing. O dva roky později, když jsem přibíjel na zeď diplom s ing. se mi zdálo, že to je fajn a mohlo by to zatím stačit. Pocítil jsem potřebu vlastní praxe. Ne takové, co jsem získal ještě při škole se specializací na doučování těžkých případů z mikra, makra a matiky, ale takové, kdy bych si mohl říct, že se sám uživím a dokážu se o sebe postarat. 2012 jsem dramaticky odešel z domu (což by samo o sobě vydalo na knihu s romantickou línií a postavou jednoho bezmezného idiota) a začal podnikat na vlastní pěst v tom, co mi po zvážení současných aktiv šlo nejlépe - marketingu. Během roku jsem se stabilizoval, přestěhoval z Brna do Prahy a zaměřil se na podnikové strategie, ala:

(mail aktuální, uvedené číslo už funkční není, při výletu do Skotska jsem si chtěl vyfotit mobilem jeden podezřelý objekt v Loch Ness, když tu náhle.... žbluňk :-) Když už jsem získal dojem, že vím, o čem celá ta ekonomie a strategie podniků v praxi je, začalo mě zajímat rigorozní řízení, jako relativně snadná cesta, jak během roku získat doktorát. A - staniž se - od roku 2013 jsem si mohl říkat Doktor a hladit své ego novým titulem.

 

Jenže hned příští rok po dosažení 200 zpracovaných projektů jsem si začal být jistý, že současné podobě klasické strategické analýzy něco chybí. Je to vratké a často neadresné, což je opozitní tomu, co by mělo. A tak najednou míchám práci a školu s tím vším ostatním. A mohl bych o tom něco napsat. Nejen o tom. Jak mi čas a momentálně pan Hugh Gravelle a jeho Microeconomics dovolí.