Co je hlavní hodnotou podnikání?

Podnik má problém, co teď? Povoláme nějakého toho marketéra, aby nám nahnal zákazníky a my si mohli pohodlně frčet dál, jak jsme zvyklí. Bláhové, asi stejně jako odmítat operaci, protože přece Ježíš je všemocný, stejně jako marketing. Jenže vnímat marketing jako izolovanou veličinu je chybou. Sám o sobě vlastně neexistuje (ač se o tom některé nevalné publikace snaží přesvědčit, stejně jako některé stejně nevalné marketingové agentury) a je vždy neoddělitelně propojen s podnikem samotným, kde je všude a zároveň nikde.

 

Je podnik hlavní hodnotou podnikání a proto musí být zachován za každou cenu?

 

Problém se skrývá už v samotném chápání podnikání / podnik. Existující podnik nepředstavuje fixní entitu, to snad pouze z pohledu realizátorů (když už jednou funguje a vložili jsme do toho tolik úsilí, tak musíme fungovat dál, i když do té naší restaurace už nechodí lidi, protože vlastně neumíme vařit). Jenže to je ten výchozí omyl. Podnikání je nadřazeno podniku. Absolutně.

 

Každá kniha o ekonomii nezbytně začíná odstavci o omezenosti zdrojů. Práce, půda, kapitál. Vše je dostupné pouze v omezeném množství (nejmarkantněji u půdy, polemicky u kapitálu). Proto tyto prostředky musejí být svěřeny těm subjektům, které nesou největší potenciál k jejich zhodnocení. Podnikání přece je realizace podnikání za účelem maximalizace zisku. Ale obecné definice by měly pro lepší vyznění přidat formulku ... a za účelem nejlepšího zhodnocení výrobních faktorů.

 

Podnik v tomto pohledu znamená pouze jednu z mnoha alternativ, jak využívat dostupné zdroje. Pokud se dostává současná firma do potíží, měly by být položeny v ideálním případě vzájemně provázané otázky:

 

• Je možné vykonat nápravná opatření, která by směřovala k navýšen potenciálu pro (opětovnou) maximalizaci zisku?
• Nebylo by výhodnější transformovat celý podnikatelský záměr a využít disponibilní výrobní faktory efektivněji?

Většina podniků se soustřeďuje na první otázku a druhá jako by nebyla, protože představuje v jistém smyslu konec, sice ozdravný, ale konec. Výrobní faktory zůstanou, změní se, ale podnik bude jiný. Právě v tomto bodu by měly jít emoce stranou a opuštěn klasický systém vnímání podniku s nahrazením konceptem budoucnosti - stakeholders.

 

Hlavní hodnotou podnikání jsou vztahy!

 

Stakeholders jsou zainteresované skupiny, které vykazují vůči podniku určitý zájem, který je vyjádřen jako vzájemná směna hodnot na bázi vkladu a přínosu. V tomto pojetí podnik jako takový (statický) prakticky neexistuje a je nahrazen součtem hodnot pro jednotlivé skupiny, jejichž synergií vzniká něco víc - podnik (dynamický), který musí neustále optimalizovat vztahy, aby založil potenciál dlouhodobé konkurenceschopnosti (každému nabízel víc, než do podniku vložil). Marketing může stále pomoci, ale navíc se rozšiřuje myšlení za hranici dosavadního podnikání:

 

• Jsem zedník - stavím zdi. Klesá po mně poptávka, zkusím nějaký marketingový trik, třeba to pomůže (dám billboard, slevy, reklamu v tisku,....) - pomůžu si marketingem.
• Jsem zedník - stavím zdi. Klesá po mně poptávka, ale zedničit umím jako nic jiného. Teď je zájem o sanace a inteligentní stavby. Naučím se to a využiju to, co umím na základě toho, co trh chce víc - pomůžu si změnou podnikatelského záměru.

 

Trvalou hodnotou není podnik, ale to co umím. Podnik pouze znamená, jak to momentálně uplatním. Najednou vyvstává na důležitosti každý jedinec. Majitel v tomto smyslu nemá firmu jako takovou, ale zdroje, které získává od ostatních stakeholders. Přitom neusiluje primárně o zachování podniku (které nemůže být z principu spojen s automatickým nárokem na generování zisku, dobrý um může být využit špatně neadekvátním podnikem), ale o generování co největší hodnoty ze zdrojů. A ta může být spojena s různými variantami využívání výrobních faktorů.

 

Současné hospodářské podmínky jsou turbulentní. Prostý fakt. V důsledku této turbulentnosti dochází k rozvolňování vztahů (zaměstnanec už nesleduje primární cíl udržet celoživotně jeden vztah u jedné společnosti, ale usiluje o kontinuální navyšování vlastní hodnoty na trhu práce, protože si je vědom, že vztahů bude muset opakovaně navázat několik). Kdo bude nabízet lepší využití zdrojů a tím vyšší přínos, ten zvítězí. Logické, efektivní a nevyhnutelné.