Pokud nesnášíte pach rybiny, pak dál nečtěte. Tento recept je cítit rybinou na hony daleko. Dosud jsem považoval za nejvíce aromatickou rybí pochutinu mou milovanou paštiku z uzených šprotů. Ta symfonie, když si je natřete na čerstvý chléb.... Tuto vášeň se mnou nepřekvapivě sdílely pouze některé z mých dřívějších koček.
Moje drahá choť se vyprofilovala během let jako zručná kuchařka, která připraví vše od tuzemsky bezkonkurenční kachny po spletité recepty francouzské kuchyně, kdy kuchyni často naplňuje vinný opar. Když netvoří vlastní zdařilé recepty, tak čerpá inspiraci zejména od Pohlreichových kuchařek a sem tam zaloví i u Jamie Olivera.
Friday Night Feast je nyní aktuálním pořadem, kam si tento britský self-made man zve hosty, které nechá uvařit své oblíbené recepty pro celou restauraci. A došlo i na jistého Davida Tennanta, který vzpomněl na časy Casanovy a své srdeční Croatian Cuttlefish (a vypořádal se přitom po svém i s evidentně náročným krájením cibule a vskutku horkými nástroji).
Nu a já se taky zapojil. Po shlédnutí pořadu jsem ovšem stále neměl představu, jak se to bude vyrábět z procesního hlediska (nebo-li v jakých nádobách se to bude kdy a jak dělat a na co to bude navazovat). Po přečtení receptu jsem nebyl moudřejší (postup neucelený, suroviny vypsané v bloku pod sebou) a tak jsem podstoupil ještě instruktáž před samotným zákrokem (kuchařská neurčitost je mi evidentně cizí). Pak už mi došlo, jak to bude z výrobního hlediska fungovat:
- výrobní jednotka hrnec bude využita pro přípravu rizotové rýže.
- výrobní jednotka pánev bude využita pro přípravu všeho ostatního v odlišných časových fázích:
- fáze česnek, cibule, olej, máslo, ančovičky, rajčata,
- fáze sépie,
- fáze citron, chilli, petržel.
V místním krámu se mi podařilo sesbírat všechny potřebné suroviny (vyzbrojen vytištěným glejtem s nákupním seznamem, který jsem významně třímal před sebou, aby si všichni ostatní uvědomili, že nakupuji systematicky). Jak jsem si povšimnul, ne všichni lidé tento postup sdílejí a jedna paní se mi dokonce více než dvakrát motala do cesty s jasnou absencí logicky opodstatnitelného nákupního záměru. Skladem nebyla jediná surovina, a to sépiový inkoust, což se ale dalo čekat. Taky jsem o něm dříve neslyšel.
Ve vlastní výrobě jsem zastal pozici kráječe. Z nějakého neznámého důvodu mi ovšem nešla petrželová nať sekat tak efektivně, jako když to ukazoval Jamie. Pravděpodobně má na tuto činnost lepší vybavení a koupený těžší typ natí, protože ty moje při sekání létaly všude okolo. Inu, tuto činnost jsem delegoval a začal krájet chilli papričku. To mi šlo, ale nevěděl jsem, že obsahuje zrníčka, která je před krájením třeba vyndat. Dodatečné vyndávání již pokrájených zrníček jsem tedy také delegoval a přešel jsem ke krájení rybích surovin. V této disciplíně jsem obstál více než v předešlých a všechny pokrájené kousky se vyznačovaly minimálními odchylkami reziduí od střední hodnoty.
Výsledek byl hoden vloženému úsilí. Chuťově komplexní a strukturou vyvážené (sépie jsou opravu specifické svou konzistencí, nejbližší srovnání se nabízí s chobotnicí). Recept sám o sobě přitom není náročný nákladově ani přípravou, takže proč nepřivést čerstvý rybí vítr do kuchyně?
