Bizarní, paradoxní, antikomerční, neuchopitelná a náročná. Taková je Blackstar, která mi včera rotovala v přehrávači. Při těch vzácných chvílích, kdy se zaposlouchám do něčeho jiného než mého domovského metalu. A jak se dnes ukázalo, Blackstar je pro Davida Bowieho finále.
Inovativní, kdybych měl tento zjev hudební scény charakterizovat jedním slovem, pak právě inovativní. Nevstupoval do specifických žánrů, ale bral si dle své potřeby a vytvořil vlastní svět hudby, kde se prolíná zdánlivě nekombinovatelné a vstřícnost k posluchači jde stranou. Rock, pop, klasika, hardcore, jazz, avantgarda, soul, ambient,.... První poslech nestačí, každý další dá něco navíc.
Zápal pro věc a neotřelost...., ale vždyť není třeba cokoliv komentovat, každá skladba hovoří nejlépe sama za sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat