Kec a rétorika

Lepší moci hrst než práva pytel. Nepřilžeš-li, neprodáš. Sliby se slibují, blázni se radují. Dobré slovo - lepší než peněz mnoho. Mnoho může pečeť v listu, více slovo včas a k místu.... Umět se dobře vykecat se stává stále pozoruhodnější devizou, kdy mnohdy posluchači věnují větší pozornost tomu, jak je něco říkáno než tomu, co je říkáno.

 

Být dobrým mluvčím a rétorem, kterého je radost poslouchat se údajně může naučit každý (dle kurzu "Veřejná prezentace a rétorika", kterého jsem se zúčastnil). Dejme tomu, ale také se nabízí otázka, zda-li chce posluchač skutečně rétora nebo spíše někoho svým vyjadřováním více blízkého. Někdy by bylo takřka až groteskní vymýtit ten pestrobarevný svět vyjadřovacích prostředků a nahradit jej unifikovaným přístupem.

 

Když jsem stál před svou první přednáškou, tak mě ani nenapadlo zabývat se jakkoliv formou. Od první do poslední chvíle jsem pracoval výhradně na obsahu, aby byl snadno pochopitelný pro posluchače. Přitom záchytné body pro mě tvoří tabule s výpočty, grafy, schématy a tabulkami, které na ni kreslím pro názornost. Takže vždy vím, o čem budu mluvit a zbytek je na momentální improvizaci dle zpětné vazby od publika.

 

A ono to funguje. Pokud se někdo obáváte veřejných vystupování, pak zcela zbytečně. V této disciplíně se jasně potvrzuje, jak je čas relativní a dotace 90´ uteče velmi rychle. Dokonce tak rychle, až mě párkrát upozornili zvedající se lidé, že už by bylo na čase skončit.

 

Samozřejmě se objeví i perné chvilky. Nejvíce náročná na pochopení byla zejména moje 10. přednáška, která se zaměřila na představení komplexní metodiky pro moderní strategické řízení podniku. V první polovině se v přehršli vzorců a schémat studenti zcela evidentně "nechytali", aby se pocit "je to tady, jsem šílený vědec, který čmárá po tabuli kryptogramy a nikdo mu nerozumí" zvrátil konečně v druhé polovině v triumf, kdy praktické příklady umožnili pochopení všeho předcházejícího v oboustranné diskuzi. Pokud bych měl sestavit seznam doporučení k úspěšně vedené přednášce z hlediska formy, pak by se jednalo o tři zásady:
 

• Pokud nemáte mikrofon nemluvte, nekřičte, ale volejte!
• Využívejte co největší plochu svého "jeviště".
• Nemyslete na formu, ale na obsah toho, co říkáte.

Takže bez obav a s chutí do toho, žádná speciální průprava není potřebná a místo obav je vhodnější respekt k účastníkům i sám k sobě. Stačí si věřit a zapracovat na obsahu.