Ze svých zkušeností s tuzemskou kulturou jsem schopen přijmout dva závěry, jeden pozitivní a druhý negativní, jak už to tak bývá. Česká divadelní produkce je na vysoké úrovni a srovnatelná se zahraničím. Česká filmová produkce je na velmi nízké úrovni a nesrovnatelná se zahraničím. Navštívit český film bych mohl doporučit leda ze škodolibosti, zatímco návštěvu divadla s čistým svědomím.
Náhoda tomu dala, že chvíli po Jakubovi a jeho pánovi se budou Brňané moci seznámit s další významnou brněnskou osobností, Janáčkem. V divadle Husa na Provázku se bude v termínech pátek 29. dubna a sobota 30. dubna konat obnovená premiéra. Martin Havelka v hlavní roli je zárukou kvality a dále už z rozhovoru pro Divadelní noviny...:
Martin Havelka hraje starého Mistra a tvoří těžiště Morávkova složitě komponovaného kusu. Havelka vytvořil pozoruhodnou roli na scéně divadla, kde jako elév začínal a kam se přes neméně zajímavé vlastní herecké putování po třech zcela rozdílných brněnských divadlech takto na skok vrátil.
Martin Havelka hraje starého Mistra a tvoří těžiště Morávkova složitě komponovaného kusu. Havelka vytvořil pozoruhodnou roli na scéně divadla, kde jako elév začínal a kam se přes neméně zajímavé vlastní herecké putování po třech zcela rozdílných brněnských divadlech takto na skok vrátil.
Občas míváte až tři desítky
představení do měsíce. To je docela drsné…
Někdy se to tak sejde, ale nebývá to pravidlem. Bývaly dokonce časy, kdy jsem si ještě po představení vydělával jako řidič pro firmu Drink and Drive a třeba odvážel s autem zákazníka, který mne ten večer viděl na jevišti. Nevěřil vlastním očím a myslel, že to je nějaký můj milionářský rozmar. Vydával jsem se tedy často za svého bratra.
Vaši nejmenovaní slavní kolegové z Divadla na provázku ale donekonečna propagují medikamenty na klouby nebo jistého telefonního operátora. A zjevně jim nevadí jistá inflace jejich herecké značky…
Já se narodil jako frajer a s tím se dost blbě žije. Odmítám to jenom z čisté frajeřiny. Uvědomění si herecké ceny je často i posílením vlastního sebevědomí. Volali mi ze seriálu Ulice ohledně angažmá, já jim řekl, že jsem byl v ulicích naposledy v roce 1989 a že mi to stačí.
Co jste se tedy za pětatřicet let u divadla o herectví dozvěděl a co pro vás dnes znamená?
Na to lze odpovědět mnoha způsoby. Hlavně to není žádné rýžování peněz. Málo herců vydělává velké prachy. Zní to jako klišé, ale herectví je mi skutečně posláním a my jej děláme hlavně pro ten potlesk. Uvědomuju si to pokaždé třeba po představení Sluha dvou pánů, kde hraju hlavní roli. Nejde o žádný překotný kus, představení baví a de facto klouže po povrchu. Lidé posledně začali skandovat a volali: Opakovat! To mi skutečně bylo velkou satisfakcí.
Někdy se to tak sejde, ale nebývá to pravidlem. Bývaly dokonce časy, kdy jsem si ještě po představení vydělával jako řidič pro firmu Drink and Drive a třeba odvážel s autem zákazníka, který mne ten večer viděl na jevišti. Nevěřil vlastním očím a myslel, že to je nějaký můj milionářský rozmar. Vydával jsem se tedy často za svého bratra.
Vaši nejmenovaní slavní kolegové z Divadla na provázku ale donekonečna propagují medikamenty na klouby nebo jistého telefonního operátora. A zjevně jim nevadí jistá inflace jejich herecké značky…
Já se narodil jako frajer a s tím se dost blbě žije. Odmítám to jenom z čisté frajeřiny. Uvědomění si herecké ceny je často i posílením vlastního sebevědomí. Volali mi ze seriálu Ulice ohledně angažmá, já jim řekl, že jsem byl v ulicích naposledy v roce 1989 a že mi to stačí.
Co jste se tedy za pětatřicet let u divadla o herectví dozvěděl a co pro vás dnes znamená?
Na to lze odpovědět mnoha způsoby. Hlavně to není žádné rýžování peněz. Málo herců vydělává velké prachy. Zní to jako klišé, ale herectví je mi skutečně posláním a my jej děláme hlavně pro ten potlesk. Uvědomuju si to pokaždé třeba po představení Sluha dvou pánů, kde hraju hlavní roli. Nejde o žádný překotný kus, představení baví a de facto klouže po povrchu. Lidé posledně začali skandovat a volali: Opakovat! To mi skutečně bylo velkou satisfakcí.
Na svých svérázných webových
stránkách, při jejichž otevření se ozve indiánský zpěv, máte fotku Petera
Scherhaufera. Je to pro vás nejdůležitější režisér, s nímž jste se potkal?
Scherhaufer dokázal herce dovést k pláči a eufórii zároveň svým výkladem, který kolikrát hraničil s potřebou překladatele. "Pavle, kurvááá, hrej to tak, jakobys právě dostal řád opelichaného lva za výsledky ve fyzice!" Sběratelem jeho režijních připomínek se stal kolega Donutil, který pak začal sbírat kdeco. I naše historky… Když jsem viděl jeho Truffaldina, říkal jsem mu, že si jeden fór půjčím. On si těch mých půjčil pár set. Ale zpět k otázce. Scherhaufer pár týdnů před revolucí dodělal na jedničku VUML. Když začala revoluce, čtrnáct dní se neukázal v divadle. Tehdy se mi zhroutily představy o mých divadelních guru. Ještě později jsem sepsal jakousi petici za spolek pravdomluvných, nu a oni mi potom v roce 1994 neobnovili smlouvu. Prostě jsem rebeloval.
A co Scherhauferovy svérázné pracovní metody? Opravdu se dokázal hrubě utrhnout i na sličné herečky?
Někdy to opravdu přeháněl a vykřikoval tak, že jsme o něho měli starost. Třeba když se na zkoušce urazil a odešel. Ale pak jsme přišli na to, že je to cílené a že v ten den ještě režíruje na dvou místech v Brně.
Scherhaufer dokázal herce dovést k pláči a eufórii zároveň svým výkladem, který kolikrát hraničil s potřebou překladatele. "Pavle, kurvááá, hrej to tak, jakobys právě dostal řád opelichaného lva za výsledky ve fyzice!" Sběratelem jeho režijních připomínek se stal kolega Donutil, který pak začal sbírat kdeco. I naše historky… Když jsem viděl jeho Truffaldina, říkal jsem mu, že si jeden fór půjčím. On si těch mých půjčil pár set. Ale zpět k otázce. Scherhaufer pár týdnů před revolucí dodělal na jedničku VUML. Když začala revoluce, čtrnáct dní se neukázal v divadle. Tehdy se mi zhroutily představy o mých divadelních guru. Ještě později jsem sepsal jakousi petici za spolek pravdomluvných, nu a oni mi potom v roce 1994 neobnovili smlouvu. Prostě jsem rebeloval.
A co Scherhauferovy svérázné pracovní metody? Opravdu se dokázal hrubě utrhnout i na sličné herečky?
Někdy to opravdu přeháněl a vykřikoval tak, že jsme o něho měli starost. Třeba když se na zkoušce urazil a odešel. Ale pak jsme přišli na to, že je to cílené a že v ten den ještě režíruje na dvou místech v Brně.
Ve svém nynějším mateřském divadle (MDB)
jste se prosadil také v muzikálu. Díky univerzálnosti z Provázku,
nebo jste se musel s hudebním divadlem nějak speciálně srovnávat?
Než přišla sprška muzikálů
v Brně, stihl jsem přeháňku v Praze – Hair, Evita, Johanka
a od svého staršího přítele Spáleného jsem si do budoucna vypůjčil
heslo – Já nezpívám, já volám! A od té doby jsou problémy hlasového
profesionála tytam. Já nikdy ale nepřemýšlel, že bych se stal muzikálovým
hercem, i když jsem za nějaké role byl na tomto poli nominován třeba na
cenu Thálie.
Máte tedy s Janáčkem něco společného?
Na Janáčka to přišlo kolem šedesátky a mně zbývá jen pár let - s tím rozdílem, že on uměl noty, a já ne. Artemidin chrám už byl podpálen, takže nevím, co velkého bych mohl udělat já. Snad kandidovat na místo starosty v Radosticích, kde žiju.
Váš výkon mne uhranul. Protože jste starého bělovlasého pána vytvořil jako skutečně živou figuru, jejíž stinnější stránky charakteru ve vašem podání Mistra polidšťují. To byl záměr?
Soudě podle svého života, když se někdo narodí jako frajer, je to těžké. O co těžší je narodit se jako Janáček! Stalo se mi na premiéře, že jsem šel o pauze na záchod. Protože mám v závěru hry rychlý převlek, mám na sobě dvoje kalhoty a já jsem si zavřel poklopec jen u těch druhých, takže kritika vyzdvihla dojemně rozepnutý punt u Janáčka na konci jeho života, kdy škemrá o lásku u své o osmatřicet let mladší partnery. Snad tak neskončím, ale muselo to být krásné. A ta historka mimo jiné svědčí o tom, že s Janáčkem stále nejsem hotový a moje postava je neustále ve zrodu.
Máte tedy s Janáčkem něco společného?
Na Janáčka to přišlo kolem šedesátky a mně zbývá jen pár let - s tím rozdílem, že on uměl noty, a já ne. Artemidin chrám už byl podpálen, takže nevím, co velkého bych mohl udělat já. Snad kandidovat na místo starosty v Radosticích, kde žiju.
Váš výkon mne uhranul. Protože jste starého bělovlasého pána vytvořil jako skutečně živou figuru, jejíž stinnější stránky charakteru ve vašem podání Mistra polidšťují. To byl záměr?
Soudě podle svého života, když se někdo narodí jako frajer, je to těžké. O co těžší je narodit se jako Janáček! Stalo se mi na premiéře, že jsem šel o pauze na záchod. Protože mám v závěru hry rychlý převlek, mám na sobě dvoje kalhoty a já jsem si zavřel poklopec jen u těch druhých, takže kritika vyzdvihla dojemně rozepnutý punt u Janáčka na konci jeho života, kdy škemrá o lásku u své o osmatřicet let mladší partnery. Snad tak neskončím, ale muselo to být krásné. A ta historka mimo jiné svědčí o tom, že s Janáčkem stále nejsem hotový a moje postava je neustále ve zrodu.
Máte
za sebou opravdu velké role. Byl ale Leoš v něčem jedinečný?
Jako Salieri jsem se dozvěděl o své průměrnosti vůči Bohu a jako Janáček o své genialitě, jsem v něm Bohem! Věděl jsem, že Janáček měl abnormálně zesílený svůj pud na ženské a že neuměl komunikovat, a tak se někdy choval jako prase. Vždy jsem chtěl mít tolik bab jako on, a nikdy se mi to nepodařilo. Nu a potom ty historky, že když viděl ve varhanické škole uklízečku ohnutou nad kýblem, šlo vlastně o povel k akci. A také o těžítku ve tvaru ženského rozkroku, na který si poklepával, když komponoval.
Z prosperujícího Městského divadla Brno, kde jste se profiloval jako výrazný sólista, byste se na Provázek nevrátil?
To vše už tu bylo. V Městském divadle jsem spokojený a už bych neměnil. Není sil, a navíc táta Moša je sice krutý a přísný, ale z druhé strany laskavý a prozíravý. Příkladem budiž jen skromné připomenutí jisté situace. Role, která mi byla přidělena, mi dělala velkou vnitřní bolest. Nevěděl jsem, jak z toho pryč. Tak jsem řekl principálovi, že mi doma tečou kohoutky a že to nestíhám… Nazítří přišel instalatér z divadla a všechny kohoutky opravil a výsledkem bylo, že do inscenace mohu naskočit, až budu v pohodě. Nikdy jsem nenaskočil a principálovi za to dík. A tak jsem se stal loajálním členem tohoto spolku, kde snad taky jednoho dne na jevišti skonám.
Jako Salieri jsem se dozvěděl o své průměrnosti vůči Bohu a jako Janáček o své genialitě, jsem v něm Bohem! Věděl jsem, že Janáček měl abnormálně zesílený svůj pud na ženské a že neuměl komunikovat, a tak se někdy choval jako prase. Vždy jsem chtěl mít tolik bab jako on, a nikdy se mi to nepodařilo. Nu a potom ty historky, že když viděl ve varhanické škole uklízečku ohnutou nad kýblem, šlo vlastně o povel k akci. A také o těžítku ve tvaru ženského rozkroku, na který si poklepával, když komponoval.
Z prosperujícího Městského divadla Brno, kde jste se profiloval jako výrazný sólista, byste se na Provázek nevrátil?
To vše už tu bylo. V Městském divadle jsem spokojený a už bych neměnil. Není sil, a navíc táta Moša je sice krutý a přísný, ale z druhé strany laskavý a prozíravý. Příkladem budiž jen skromné připomenutí jisté situace. Role, která mi byla přidělena, mi dělala velkou vnitřní bolest. Nevěděl jsem, jak z toho pryč. Tak jsem řekl principálovi, že mi doma tečou kohoutky a že to nestíhám… Nazítří přišel instalatér z divadla a všechny kohoutky opravil a výsledkem bylo, že do inscenace mohu naskočit, až budu v pohodě. Nikdy jsem nenaskočil a principálovi za to dík. A tak jsem se stal loajálním členem tohoto spolku, kde snad taky jednoho dne na jevišti skonám.
Žádné komentáře:
Okomentovat