Jízda!

Před x lety jsem si koupil svoje první "dospělácký" kolo. Vezl jsem si je z krámu, když mě upoutal prudší kopec. Naskočil jsem na kolo a prostě se z toho kopce rozjel. Premiéra měla naštěstí úspěch a uřídil jsem na první dobrou.

 

O pár let později jsem zkusil in-line brusle. To už takový úspěch nebyl (mnozí svědkové z okolí Oslavy a náměstí by mohli dodnes vyprávět) a brzo jsem raději brusle přenechal jiným. Ale rozšiřování repertoáru jízdních zkušeností jsem nezanechal a loni rozšířil svůj "vozový" park o skateboard.

 

Skate líže asfalt a starý baráky svědci jsou....

 

A ono mi to jde! Nejsem sice druhý Tony Hawk, ale postupně se zlepšuji. Dokonce jsem za tímto účelem navázal přátelství s jistým Josífkem Roubalovic, chlapem z periferie a ostříleným skaťákem. A dnes, 21. 10. 2015 jsem se za ním vydal do té okrajové čtvrti města, která přímo vyzývá k jízdním neplechám :-)

 

Jedu si osm zastávek mhd, když dorážím ke známé bytové zástavbě z dob dávno minulých. Furiantsky odmítám výtah a vybíhám do šestého patra, kde JR (jak si nechává říkat) bydlí. Ty schody se přitom sami nabízejí, nezvoním a zkouším trik se skákáním schodů na prkně, co mě JR naposled učil. Charakteristický zvuk udělá své a JR za chvilku s nadšeným výrazem vykukuje ze dveří, rychle mě fotí na face a za chvilku už se svým skatem v ruce běží se mnou vstříc ulicím.

 

Sjet se dají i schody!

 

První zastávku máme na dráze pro skaty. Blbneme, až mi skate pod nohama po zvláště krkolomném výpadu vystřelí mimo dráhu a já cítím škubnutí až v rameni. "Wau, valíme na silnici?", navrhuju a JR souhlasí. Dovádíme si na silnici a taháme z našich prken rychlost, co to dá. Naše počínání neujde pozornosti policistům, ale stíháme se rychle skrýt před přivolanou hlídkou za blízkým sousoším.

 

Dobrá skrýš - základ úspěchu

 

JR je zapřísáhlý sk8ácký self-made man. Prkno si vyrobil sám, odmítá komerční prodej. Vše si poctivě ve sklepě smontoval z bytelné překližky. S důvěrou mi půjčuje a zkouším jeho jízdní vlastnosti. Musím si ohrnout nohavice, aby se mi třísky nechytaly do kalhot.

 

Bytelná ruční práce ala "udělej si sám"

 

Je to surová jízda, člověk musí vložit do pohybů víc švihu. Oproti mému "toxíkovi" cuká, ale zase si více rozumí s hrubším povrchem. Už mu chci prkno vrátit, když si všimnu oldsmobilu jak z padesátek. Neodolám, nabírám rychlost a chytám se tý kraksny.

 

 

Pár jisker a pozornost publika zaručena!

Svištím si to v závěsu do zatáček a vybírám, co to dá. Je to senza! Jedu tak dva bloky a pak se pouštím a brzdím o popelnice a trochu štrejchnu parkující vozidlo. Užívám si získané pozornosti kolemjdoucích.... jenže... "Zdrhej vole, starej Bifftek", volá na mě JR. Je to tak, starej Outrata nás zmerčil (kterýmu se neřekne jinak než Bifftek díky jeho dennímu obědovému rituálu při kterém prudí všechny kolem). A já zrovna zabrzdil o jeho stylovou káru, které si cení víc než vlastního života!

Dědka není radno prudit!

S výrazem zuřivé nenávisti se vrhá ke kufru a vytahuje .... brokovnici! Naštěstí má špatnou ránu, ale i tak mě první střela mine jen těsně. Rozjíždím se, co to dá a ke svému štěstí se chytám v čas kolem jedoucího auta. Neraduji se však dlouho, protože Bifftek mě pronásleduje svým vozem. Jeho úmysl je jasný, chce mě přimáčknout mezi obě auta. Ztratil veškeré zábrany. Při prvním nárazu se mi daří přemístit se na bok vozidla. Při druhém se v poslední moment pouštím a sjíždím ze silnice. Stihnu si ještě všimnout, že Bifftek strhává řízení mým směrem, ale naráží do valníku s hnojem. 

 

Zbavil jsem se svého pronásledovatele! Nabral jsem však příliš vysokou rychlost a zastavuji až o vrata garáže pod kopcem. Než se stačím vzpamatovat po nárazu, podává mi ruku jeden automechanik (pravděpodobně dle oděvu), který budí spíše dojem univerzitního profesora. "U všech skotů! Jseš v cajku, chlapče?". "Jo, jsem, díky.", zvedám se a rozhlížím se po dílně plné a rozličné techniky. Mou pozornost upoutá stříbřitý model ve futuristickém designu.

 

Delorean DMC-12 po 30 letech

 

 "Tohle by už nikdo nechtěl...", zpozoruje můj zájem mechanik, "...je to 30 let starej krám, zachovalej, ale starej." Stejně mě to k tomu zvláštnímu vozu přitahuje. "Je na prodej?". "Všechno tady je na prodej!", rozhodí mechanik rozšafně rukama jako dirigent hudebního souboru. "Jestli chceš, udělám ti cenu,... a možná tě to bude stát míň než ten tvůj skateboard, už tu stojí ladem od osmdesátýho pátýho, když si ho někdo odveze, udělá mi službu."

 

Budoucnost je dnes!

 

Nevěřím výhodné nabídce, ale ten člověk se tváří upřímně. Otevírám dveře a sedám si za volant. Naběhlý čas na palubní desce ukazuje dnešní datum. 21. 10. 2015. Motor si spokojně vrní pod kapotou, když sešlapávám plyn. Potřásám si rukou na uzavření obchodu, "Dávej při návratu pozor, trochu to háže", usmívá se ještě s radou původní majitel. Mám takový pocit, že mě s touhle károu čeká pár dobrodružství, jestlipak to vytáhnu přes 120 nebo 140 km / hod....