Z preskittu: "Historický dobrodružný muzikál, který spojuje skutečný život spisovatele Roberta Louise Stevensona s příběhem jeho nejznámější knihy "Ostrov pokladů". Příliš mnoho psů je zajícova smrt. V kontextu díla by se hodilo říci: příliš mnoho ambicí autora je smrt hry. Ale začněme od provedení:
+ Zedníček, Mach, Musilová, Havelka, technické osazenstvo
- Slanina, Vaňková
Zcela úmyslně v plusech uvádím vedle herců zástupce technických pozic, kteří se bravurně vypořádali s náročným úkolem velmi častých změn scény. Duo Havelka - Musilová krásně vykreslilo na malém prostoru živé postavy, u nichž jsou jasné obavy o syna (tuberák, který se rovnýma nohama vrhá do francouzské bohémy s cílem uživit se psaním románů, přičemž mu doposud nevydělala ani prostá črta? To je sen každého starostlivého rodiče devatenáctého století!).
Zedníček se snaží a třeba časem do své role přidá i něco z tolik potřebné temnoty, kdy je Silver i hrozbou. V současné době jasně převažují sympatie. A Mach vytvořil, řekl bych, nejvíce pirátský dojem ze všech zúčastněných.
Slanina jako Stevenson podal velmi kolísavý výkon. Na jedné straně herecky podtaktovaný a na straně druhé přetaktovaný, až to vypadalo, že mu během nejednoho songu utečou plíce z těla (a divákům bubínky z uší). Nejvíce mi vrzal právě vztah Louis - Fanny, kdy jsem si nepovšimnul nějaké progrese od "náhodní spolubydlící" po "miluji Vás". Pokud by Fanny tento status quo neoznámila, pak bych se k němu prostřednictvím hereckého výkonu nedopídil. Paradoxně tato hlavní dějová linie působí do počtu. A tady se nachází hlavní problém - autor / autoři.
Celý Ostrov pokladů je založen na vztahu Jim - Silver. Samotný poklad a pirátské dobrodružství je vlastně jen kulisa. Nejde o romantickou výpravu, ale o nutnost, jasně danou motivací. Jim potřebuje získat peníze, jinak jeho matka přijde o hospodu - jediný příjem a domov. Silver chce získat zpět to, o co byl Flintem připraven - svůj podíl na kořisti. Podíl, při jehož získávání se zmrzačil a sám si je vědom, že si zvolil špatnou cestu (jak radí Jimovi - "nikdy nehledej rychlý výdělek, chlapče"). Postavy nemají na výběr a konají v extrémní situaci.
+ Zedníček, Mach, Musilová, Havelka, technické osazenstvo
- Slanina, Vaňková
Zcela úmyslně v plusech uvádím vedle herců zástupce technických pozic, kteří se bravurně vypořádali s náročným úkolem velmi častých změn scény. Duo Havelka - Musilová krásně vykreslilo na malém prostoru živé postavy, u nichž jsou jasné obavy o syna (tuberák, který se rovnýma nohama vrhá do francouzské bohémy s cílem uživit se psaním románů, přičemž mu doposud nevydělala ani prostá črta? To je sen každého starostlivého rodiče devatenáctého století!).
Zedníček se snaží a třeba časem do své role přidá i něco z tolik potřebné temnoty, kdy je Silver i hrozbou. V současné době jasně převažují sympatie. A Mach vytvořil, řekl bych, nejvíce pirátský dojem ze všech zúčastněných.
Slanina jako Stevenson podal velmi kolísavý výkon. Na jedné straně herecky podtaktovaný a na straně druhé přetaktovaný, až to vypadalo, že mu během nejednoho songu utečou plíce z těla (a divákům bubínky z uší). Nejvíce mi vrzal právě vztah Louis - Fanny, kdy jsem si nepovšimnul nějaké progrese od "náhodní spolubydlící" po "miluji Vás". Pokud by Fanny tento status quo neoznámila, pak bych se k němu prostřednictvím hereckého výkonu nedopídil. Paradoxně tato hlavní dějová linie působí do počtu. A tady se nachází hlavní problém - autor / autoři.
Celý Ostrov pokladů je založen na vztahu Jim - Silver. Samotný poklad a pirátské dobrodružství je vlastně jen kulisa. Nejde o romantickou výpravu, ale o nutnost, jasně danou motivací. Jim potřebuje získat peníze, jinak jeho matka přijde o hospodu - jediný příjem a domov. Silver chce získat zpět to, o co byl Flintem připraven - svůj podíl na kořisti. Podíl, při jehož získávání se zmrzačil a sám si je vědom, že si zvolil špatnou cestu (jak radí Jimovi - "nikdy nehledej rychlý výdělek, chlapče"). Postavy nemají na výběr a konají v extrémní situaci.
Ve hře zdůraznění této naléhavosti absentuje. Děj Ostrova pokladů je pouze zredukován do jednotlivých výjevů. Originální, živé postavy se staly pouze figurkami, se kterými pracuje Stevensonova fantazie a protíná se s jeho životním osudem, zde v podobě již zmíněné banalizované romantické linie.
Autor přitom nepochopitelně nevyužívá paralelu vztahu Lloyd - Stevenson / Jim - Silver, ale buduje dva zásadní vztahy bez využití prolínání dvou realit, na kterém je hra založena (v pirátské paralele je Stevenson doktorem i Benem). Ve výsledku jsou tak oba vztahy poloviční, nemají tolik prostoru na rozehrání, čímž nejvíce trpí závěr - propuštění Silvera Jimem na svobodou, kdy náhlá personalizace Silver / Lloydův otec nefunguje.
Až na dvě, tři sklady (dvě z nich lze slyšet v traileru) hudební vata.
Přitom právě Stevenson je tím, kdo chce rebelovat / osvobodit se (= být pirátem), ale přitom má pochyby (co když si zvolil špatně). Závěr by tak mohl fungovat v paralele:
- Stevenson to dokázala - vydal se na správnou cestu, stává se i díky Lloydovi úspěšným spisovatelem /
- Silver dostal šanci, může vést jiný život, vydává se díky Jimovi na správnou cestu.
Leč nevyužito. O to více se jeví přístup "2 in 1" jako samoúčelný a dramaticky nezvládnutí. Jak velké sousto si autor ukousnul? Hra řeší načrtává témata, která by sama o sobě utáhla několik samotných her:
- Vzdor rodičům a vztah syna s otcem.
- Hledání sebe sama a svého místa ve světě.
- Boj s nemocí.
- Kontroverzní vztah neslučitelný s historickými konvencemi.
- Nuzná situace samotné matky se synem.
- Upřednostnění rychlého zisku před lidskými životy.
- Hledání pirátského pokladu.
- Střet dvou různých kultur - dobové morálky a romantismu.
S tolika tématy se nabízí vhodná otázka, pro koho je hra určena? Mladší diváci, odkojení Piráty z Karibiku, se budou nudit u osobní linie Stevenson - spisovatel, co řeší svoje existenční potíže (za mnou sedící pubescent se během první půle třikrát ptal na přestávku). Čtenáři Ostrova pokladů se budou ošívat nad ořezáním pirátského děje až na kost a milovníci motivujících příběhů slavných nepřenesou přes srdce pouze zjednodušený výjev ze Stevensonových literárních počátků. Well, pro všechny a zároveň pro nikoho.
Žádné komentáře:
Okomentovat