Spectre

Za časů mého dětství byl Bond jedním z mála všeobecně dostupných blockbusterových artiklů. Nejradši jsem měl kombo "Spy Who Loved Me" a "Moonraker" s Rogerem Moorem, "Living Daylights" a "Licence to Kill" s Timothy Daltonem. Klidně si je pustím i dnes. Po Daltonovi už mě Bond začal víceméně míjet a s Danielem Craigem přišla řekněme až ignorace. Prostě už jsem nevěděl, co by mi mohl Bond nabídnout. U Spectre jsem se rozhodnul dát novodobému Bondovi šanci (následující text obsahuje spoilery).

 

V půli partie se přiznal, že neví, jak se to hraje.

 

Řemeslně není co vytknout. Technická stránka je jednoznačně skvělá a úvodní intro efektně ukazuje, čeho je dnes profesionální filmový štáb schopný, když má dostatek peněz. Jenže forma není vše a zde se nachází hlavní kámen úrazu - příběh. Ten je jednoduchý a už stokrát variovaný. Asi něco jako z 18. série fantazy seriálu - na scéně se objevuje všehoschopná organizace, která stojí úplně za vším a představuje to největší zlo ze všech. A navíc její vůdce je hrdinův bratr (nevlastní)! Ha!

 

Na žárovkách dokázalo Spectre ušetřit majlant.

 

I z tak vágního materiálu se však dá vytvořit dobrý film. Sam Mendes, Ralph Fiennes, Christoph Waltz, Ben Whishaw a další s více než 200 milionovým rozpočtem toho měli být zárukou. První potíž je ovšem samotný Bond. Pryč jsou časy nezdolného Conneryho i humorně nadsazeného Pierce Brosnana nebo Rogera Moorea, který likvidoval padouchy pod vodou i ve vesmíru levou zadní a ještě při tom stihnul sbalit všechno, co mělo nohy a prsa. Pryč jsou časy neohroženého Timothy Daltona, který se urputně vrhal do akce a se svou shakespearovskou průpravou osobitě uhrál vše ve stylu od Indiana Jonese až po drsný thriller. Daniel Craig je spíše Terminátor než Bond. Stroj na zabíjení s kamenným výrazem, u kterého zoufale absentuje nějaký osobní přínos nebo dojem. Kdyby se role místo Craiga chopil třeba Marek Vašut, nic by se nestalo.

 

Tenhle je můj, jeď si třeba šalinou!

 

Oproti Bondovi jsou paradoxně značně barvitější a životaschopnější ostatní postavy. Mnohem více, než co zase Bond vyvede, mě zajímalo jak M (Ralph Fiennes) ustojí pletichy C (Andrew Scott variující svého Moriartyho ze Sherlocka) na zrušení MI6. Jak se vyrovná Q (Ben Whishaw) se svou nelehkou rolí spojky mezi opozitními zájmy M ("doma budeš, Bonde!") a Bonda ("nebudu a nebudu....") a jak vůbec pracuje MI6.

 

Největší problém se ovšem nachází na úrovni Bond - Blofeld. Ten Blofeld, který je Bondovým nejikoničtějším záporákem s oblibou u sak se stojáčkem a bílých koček (ať už ho hrál Donald Pleasence, Terry Savalas nebo měl hrát Jan Werich). Ve světě Spectre je to ten největší arcipadouch  ze všech, všichni dosavadní padouši Bondovek byli pouze jeho podřízení a navíc je to Bondův bratr! Jenže ono je to všechno podáno prostě jako fakt. Žádné šokující odhalení nebo emoce. Stále jen zavilá Craigova tvář. Nijak se nepracuje s potenciálem, který se nabízí. Oba se od začátku chtějí vzájemně zabít a jejich rodinná vazba je odbita pár větami, aniž by se kdokoliv podivil nebo užasl. Ani samotné Spectre na tom nic nemění. Christoph Waltz, který si uděl kariéru (a dva Oscary) na záporácích prostě dostal záporáka, u kterého nemá co hrát.

 

Prostě zastřelit? Nuda! Však já něco vymyslím....

 

A raději nebudu rozebírat logiku, protože na tu scénáristé rezignovali úplně (půjdu třeba do toho baráku a ono to něco vyřeší - jé, tady je zrovna padouchův poskok, bum ho a mám informaci), (vlastně pořádně nevím, co dělám, riskuju kariéru mých jediných známých Q, Moneypenny a je mi to celkem fuk, jsem Bond, můžu si dělat, co chci), (Bonda hned nezabiju, budu ho složitě mučit - jé, on se z toho dostal a já mám teď přes půl ksichtu hnusnou jizvu, no nic, nastražím další vele-složitou past v centru Londýna, plnou provázků, po zdi vylepím fotky Bondových známých, dám tam bomby s velkorysým tří minutovým limitem na útěk a - jé, on se z toho znovu dostal a moje noha....).

 

Mám pocit, že to opravdu nebyl vlak do Londýna.

 

Inu, Spectre je rozporuplné a rozpolcené. Najdou se klady (forma, některé životaschopné postavy,...) i zápory (příběh, logika, stopáž,...). Na filmovou sérii s takovými ambicemi (veřejně prezentovanými) a potenciálem je těch záporů však až příliš.

 

Nejlepší "Bondovkou" za mnoho let je podle mého názoru Kingsman. Vzal většinu toho dobrého, co ty staré filmy nabízely a smíchal to s moderními ingrediencemi. Oproti tomu regulerní Bond se potácí v bludném kruhu. Jakoby nevěděl, čím chce být. Zda pohádkou pro dospělé, syrovým špionským dramatem, artovým filmem, celovečerním product placementem nebo jednou z nekonečných sérií pro všechny. Pokud rok 2015 přinesl filmovému světu nějaké zásadní sdělení, pak zní: Bond je mrtev, ať žije Harry Hart!